Jak dosáhnout vášně a větší radosti ze života?

Cítíte únavu? Říkáte si: „Co zase po mně bude ten šéf chtít?“ „Proč už mě nepovýšili, když jsem tady déle než kolega?“ Přestože jste absolvovali dovolenou a věnovali se jiným aktivitám než práci, máte pocit únavy a ztráty energie? Ze dne na den nedochází k syndromu vyhoření či vyhasnutí, je to určitý proces, který tomu předchází.

Tak jak je to s vámi? 

1) Člověk, který patří mezi perfekcionisty, to znamená, že je téměř posedlý tím, jak všechno dělat dokonale. Pracuje na 150 %. Jednak je v práci pod tlakem svých nadřízených, jednak pod tlakem svým vlastním. 

Dost často má v sobě zažitý nějaký model z dětství, kdy rodiče říkali „ty to zvládneš rychleji, úspěšněji atd.“ Setkala jsem se s takovýmto typem člověka na jednom kurzu, šlo o účetní. Kdykoli se rozhodovala, trvalo to poměrně dlouhou dobu. Stále v sobě řešila, jestli to rozhodnutí je správné. Co když existuje ještě lepší? Co když to opravdu dobře nepromyslela? Zvolit místo např. dovolené, to byl „velký problém“.

2) Většina lidí se zaměřuje na to, co nechce, místo toho, aby se zaměřili na co to, čím už disponují, a těšili se právě z maličkostí. Mimochodem – těch věcí, které v životě nemáme, myslím vymyslíme, pokud chceme, hodně. Rozhodně stojí za to uvědomit si, co už máme – ať už je to práce, kolektiv lidí, se kterými si rozumíte, nebo zdravé děti, milující rodinu, podporujícího partnera či nějaké nadání.

3) Žijeme životy jiných místo toho, abychom žili ten svůj. Bereme ohledy na kolegy, nepříjemné nadřízené či chudáka našeho nového partnera, který se rozešel se svou dlouholetou partnerkou a neustále se jí i přes naše naléhání věnuje. Co tak konečně myslet na sebe a užívat si i trochu egoisticky svého života? Být takový, jaký jsem, nesnažit se hrát navenek na „super mámu“ či „super kolegyni“?

4) Stereotypní práce nebo nesmyslná. Pokud neustále děláme podobné věci dokola, stávají se z nás roboti a je pak nutné neustále hledat jen pozitiva, proč v daném zaměstnání ještě zůstáváme. Práce nás nenaplňuje a bereme ji pouze jako zdroj obživy, dost často neznáme cíle a přicházejí protichůdné pokyny od nadřízeného. Čekáme na ocenění za naši práci, které bohužel nepřichází. Postupně ztrácíme motivaci a říkáme si: „Proč tam vůbec chodit?“


5) Ignorujeme vlastní únavu. Stálé si říkáme, že to nějak zvládneme, že to bude dobré, a signálům našeho těla nevěnujeme dostatek pozornosti. Jednoduše to zvládneme. Bohužel i naše fyzické schopnosti mají své hranice a tělo nám to brzy dá najevo.


Jedno video - technika, která pomáhá si uvědomit, co máme rádi a co děláme zbytečně a bere nám to životní energii:) Další videa na mém kanálu - Jak nastartovat změnu.

Závěrem: 

Mezi nejčastější skupiny, které postihuje syndrom vyhoření/burn out, patří pomáhající profese, učitelky, manažeři či manželé po dlouholetém vztahu. Pokud patříte k některé z těchto skupin, rozhodně stojí za to se nad tím zamyslet. Toužíte po změně? Zkuste ebook "Kaizen - chci změnu".

Moje doporučení: 

Když přijdete domů a cítíte se vyčerpáni, zkuste si vytvořit nějaký předělový rituál. Může to být 15 minut, kdy se někam zavřete, na nic nemyslíte, jenom vnímáte sami sebe nebo symbolicky přenecháte starosti před dveřmi a ráno si je „vyzvednete“. Vytvořte si svůj vnitřní spínač „mám volno a odpočívám“ nebo cokoliv podobného. Skvělá kniha "Vyhoření - jak rozproudit vlastní energii, nakladatelství Portál.

Přeji Vám hezký den,

Zdenka

Kurzy: www.edux.cz 
Ebook: Kaizen- chci změnu 

Instagram: Zdenka
Podcast: Zdenčin pokec - podcast úspěšných
Koučink: www.kouc-koucink.cz

 
Pokud se Vám článek líbil, sdílejte jej a doporučte jej tak ostatním přátelům nebo se přihlaste k odběru článků. Děkuji.