Už se Vám také stalo, že jste někde byli na návštěvě či na nějakém setkáním a nikdo se Vás nezeptal, jak se máte? Jak jste se cítili? Chodíte k takovým lidem rádi? Vypovídá to o něčem?
Těšila jsem se na setkání s kamarádkou. Byla jsem nadšená a plná očekávání, co si všechno řekneme. Dlouho jsme se neviděly...Najednou poslouchám a poslouchám, nadechnu se a zase poslouchám...
Ti druzí zkrátka mluví o sobě, co zažili, a Vy cítíte, jak se Vaše nadšení a pozitivní nálada vytrácí. Máte pocit, že jste na setkání, kde učíte "nadechovat a vydechovat". A když máte konečně možnost promluvit, tak Vám najednou kamarádka sdělí: "No, tak už musím za chvilku jít. Tak jo, to bylo fajn, to jsme si pokecaly...Zase někdy na viděnou..."
Říkám si: "MY a zase na viděnou?" Kamarádka odcházela s báječnou náladou, vypovídala se o všem, co ji trápí, co jí nebaví v práci, jak jí kdo naštval, a já, která jsem se těšila, jsem odcházela s její "depresí" a potřebovala jsem nějaký čas na to, abych měla zase původní náladu. Když se to zopakovalo, kontakt jsem ukončila... Zažila jsem i druhý extrém "nadšení sami ze sebe"..."to a to se mi povedlo, to a to jsem dělala a tamto bylo taky úžasné..." Je to možná o něco lepší příklad, ale také se nedostanete ke slovu.
Závěrem:
Pochopím proud stížností, pokud se třeba něco vážného stalo v rodině apod. Ale jednostranný způsob komunikace mě nebaví a ubírá mi energii. Raději hledám pozitivně naladěné lidi, od kterých mohu získat inspiraci, energii a mají zájem i o to, jak se lidé vedle nich cítí a co dělají.
Moje doporučení:
Máte podobnou tendenci? Zamyslete se nad tím...Zjišťujte, že máte podobné lidi kolem sebe? Zkuste se s nimi méně setkávat nebo se seznamte s jinými...Budou mít radost z toho, že Vás vidí a těšit se s Vám, že se Vám daří a pokud momentálně ne, tak Vás povzbudí.
Přeji krásný den,
Zdenka
E-book: Kaizen - chci změnu
Instagram: ZdenkaT
Podcast: Zdenčin pokec
E-book: Digitální, nezávislí a volní
Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej a doporučte jej tak ostatním – děkuji.
Chcete uspět u výběrového řízení na vytouženou pracovní pozici? Připravujete se na důležité obchodní jednání? Jdete někam, kde potřebujete zaujmout?
Je to už dávno – jde o zážitek
z doby, kdy jsem poprvé nastupovala do své nové profese po škole bez
zkušeností.
Možná Vás můj příkladinspiruje. V době, kdy jsem končila VŠ, nebylo běžné mít ve firmě
personalistu a jedna akciová společnost se rozhodla, že je na čase takovou
pracovní pozici vytvořit. Končila jsem ekonomii, na kterou jsem se dostala tzv.
vylučovacím způsobem (kam se dostanu, na co se nehodím a v jakých oborech je
možné po skončení školy
najít uplatnění). Zbyla ekonomie.
Rozhodovala jsem se kam dál a
říkala si: „Chci dělat psychologa nebo něco podobného.“ Tehdy mi rodiče
řekli, že to opravdu není dobrý nápad... Uvažovala jsem: „Dobře... Vždyť se k
tomu můžu někdy vrátit a splnit si sen...“
Když jsem končila školu,
našla jsem inzerát na pozici personalisty. Řekla jsem si, že to zkusím. Začala
jsem číst velké množství zahraniční literatury v AJ o personalistice a
zjišťovat, jak to funguje jinde, jak vést pohovory, databáze, jaké by v nich
měly být informace atd. Tehdy ani angličtina nebyla na takové úrovni, jednoduše
jsem moc chtěla.
Pak přišel den D a setkala
jsem se s ředitelem společnosti. Zeptal se mě: „Jak si
představujete práci, kterou budete na této pozici vykonávat? Jak začnete? Jakou
máte představu o činnostech? Co by mělo nově vytvořené oddělení přinášet dalším
divizím?“ A já odpovídala – byla to kombinace mých představ z předchozího
čtení, mých vlastních myšlenek a toho, co umím a zvládnu. Pak jsem odešla a
neměla jsem představu, jak to dopadlo. Viděla jsem, že tam chodilo poměrně dost
zájemců a většinou přibližně o 20 let starších.
Za 3 dny jsem měla
telefonát: „Vybrali jsme Vás a nastoupíte za měsíc.“
Byla jsem opravdu překvapena. Časem jsem se zeptala, proč jsem byla vybrána
zrovna já a z kolika zájemců. „Měla jste reálnou představu, co chcete dělat,
odpovídala i našim představám a chtěla jste řešit potřeby lidí a ne je jenom
analyzovat a rozebírat atd. Převážná část měla nerealistickou představu a druhá
část byli převážně psychologové s jinou představou. Výběrového řízení se
zúčastnilo něco přes 40 účastníků.“
Byla jsem nadšená! Bylo to
první zaměstnání, renomovaná společnost (z mého tehdejšího pohledu), uspěla jsem v konkurenci mnoha
dalších zájemců a ta práce byla přesně to, po čem jsem v danou chvíli toužila.
Závěrem:
Soustřeďte se na sebe, nepřemýšlejte o druhých, jací jsou či nejsou, ale přemýšlejte o tom, jaké
máte šance vy. Hlavně se nesrovnávejte! Věnujte pozornost tomu, co chcete dosáhnout, a dobře popřemýšlejte,
co by daná pozice zahrnovala. Zkuste udělat i něco navíc.
Moje doporučení:
Věřím tomu, že
pokud něco opravdu chcete a vynaložíte pro to i velké úsilí, máte šanci uspět.
Prioritně jsem se zaměřila na náplň té práce a na to, co má přinášet
lidem, a proč ji chci dělat. Ne na to, že chci uspět. Máte podobnou zkušenost, že jste po něčem toužili a povedlo se to? Napište mi.
Hezký
den,
Zdenka
Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej
a doporučte tak i ostatním – děkuji.
Máte práci, která Vás baví?
Nebo je tu něco, co jste vždy chtěli dělat, a přesto to stále neděláte? Co Vám
v tom brání? Obava z příjmu? Strach, zda se to povede?
Podělím se o zkušenost, která je typickým příkladem, jak se sběratelská činnost
stala najednou činností výdělečnou.
Pokud máte nějaký koníček, cokoliv, čemu se stále a pravidelně věnujete, popřemýšlejte
o tom trošku jinak.
V mém příběhu se z lásky jednoho
muže (říkejme mu Petr) ke
sběratelství stala díky
jeho vytrvalosti a preciznosti výdělečná činnost. Postupné si rozšiřoval
znalosti z oboru díky svému
zájmu, pravidelným návštěvám specializovaných setkání, veletrhů atd.
Uběhl rok, dva, a najednou zjistil, že jeho web věnovaný jeho koníčku je tak
dobře zpracovaný, že se postupně začali ozývat jak odborníci z dané oblasti,
tak i další začátečníci, dále školy a další instituce, které informace z webu
chtěly používat a oceňovaly důkladnost jejich zpracování. Najednou se z běžného
sběratele stal odborník na danou oblast. Ozvala se i vědecká instituce, která
chtěla stránky archivovat. To bylo skvělé ocenění…
V momentě, kde se začaly pracovní podmínky v jeho stávajícím zaměstnání
zhoršovat, začal Petr
hledat variantu, na co se zaměřit a co dělat dál… Až najednou pohled na stránky
a z nich plynoucí finance ukázaly směr jeho další specializace.
Je to
dobrý příklad toho, že pokud Vás něco baví, může se to přehoupnout do výdělečné
činnosti a v momentu krize Vás i zachránit, i když tento
proces může trvat delší dobu.
A nemusí se jednat jen o Vaši sběratelskou vášeň…
Závěrem:
Pokud se budete něčemu věnovat s vytrvalostí a zápalem, máte
velkou šanci, že nakonec najdete směr i způsob, jak si tím vydělat nebo alespoň
přivydělat.
Moje doporučení:
Zamyslete, co
Vás baví – šlo by
to nějak změnit ve výdělečnou činnost? Možná najdete někoho, kdo by Vám za Vaši
dovednost či kreativitu rád zaplatil. Zaměřte se na něco, co rádi děláte a čemu
se věnujete pravidelně. Možná Vám Váš další vývoj v této oblasti ukáže ten
správný směr.
Pokud máte podobný příklad
ve svém okolí nebo máte něco, co Vás baví, a zvažujete, jak to začít proměňovat
ve výdělečnou činnost, napište mi nebo můžeme začít společně hledat inspiraci. Můžeme společnými silami přijít na to, co by mohlo být tím Vaším výdělečným koníčkem nebo si přečtěte tuto publikaci od Grady.
Hezký den,
Zdenka
Pokud se vám článek líbil,
sdílejte jej a doporučte tak i ostatním – děkuji.
Zamysleli jste se někdy nad tím, jaký vliv má na komunikaci slovo "proč"? Jak často ho používáte Vy? Jaké odpovědi obvykle dostáváte? "Protože..." nebo i jiné?
Slovo "proč" patří k "blokátorům" komunikace, to znamená, že pokud očekávám informaci či navázaní komunikace tak, při takto položené otázce jí spíše nerozvinu a nepodpořím.
Častokrát jsem se s tím setkala v komunikaci v kurzech u obchodních zástupců, kdy vysvětlovali výhody svého produktu či služby zákazníkovi. Nakonec, když byli odmítnuti, se zeptali "proč?", na což klient obvykle odpověděl..."Protože jsem se takto rozhodnul" nebo nějak podobně. Jak Vám na otázku "Proč?" odpovídají děti? "Protože se mi nechce". Ještě horší varianta je a "Co je ti do toho"....A co Váš partner? Ptáte se ho: "Proč si nevynesl koš?". Proč si zapomněl na ten nákup?". Jak se asi cítí, když to slyší?
Dalším důvodem proč toto slovo odstraňovat z naší každodenní komunikace, je, že lidé spíše hledají negativní důvody, proč něco nejde či nefunguje. Ze zkušenosti vím, že na někoho působí dokonce až arogantně. Jaké pocity to ve Vás vzbuzuje, když Vám někdo položí tuto otázku? Naštvanost? Drzost? Obviňování? Vnímáte to jako nějakou výtku? Cítíte se jako malý školák, který zapomněl domácí úkol?
Závěrem:
Pokud jste např. v roli obchodníka a chcete opravdu vědět, důvody - proč vaše nabídka klienta nezaujala, zkuste nahradit slovo "proč" otevřenou otázkou tj. "Z jakého důvodu" nebo "Co Vás k tomu vede", "Co bych ještě měl doplnit, aby Vás moje nabídka zaujala?" - zkrátka Vaším cílem je zjistit informace, aby jste mohli udělat nějakou změnu ve svém jednání. Zároveň to může mít efekt, že se o něj zajímáte. Podobně je tomu i v osobní komunikaci. Takže pečlivě zvažujte, zda a v jakých situací toto slovo použijete.
Moje doporučení:
Máte nějaké komunikační zlozvyky? Všimli jste si i dalších problematických slovních spojeních v komunikaci s ostatními? Soustřeďte se na to, jak komunikujete Vy nebo zkuste nějaký komunikační kurz zaměřený na obchod nebo klasickou komunikaci. Máte i Vy nějaké často používané slovní spojení? Napište mi jaké a jakým způsobem se jej snažíte odstranit.
Přeji krásný den,
Zdenka
Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej a doporučte jej tak ostatním – děkuji.
Používáte slova začínající s "NE..."? Začínáte občas konverzaci s jinými podobným způsobem? "Neměla byste zájem o...? Nevyužil byste naší nabídku? Když budete cokoliv potřebovat, neváhejte a kontaktujte mě. Nemáš čas? Nechtěla bys jít do kina?"
Jaké odpovědi dostáváte? Pro náš mozek je nejlehčí formou odpovědět "Ne, nechci." "Ne, nemám zájem" - nemusím u toho přemýšlet. Slovo začínající ne vyvolává další ne. Pokud řekněte dítěti "Prosím, nezapomeň si klíče", tak si je většinou zapomene. Vhodnější je říct, to co chceme, aby dítě udělalo, takže "Vezmi si klíče".
Náš mozek těžko pracuje se slovem NE. Pokud řekněte něco, co někdo nemá udělat nebo říct, tím spíše to udělá. Příkladem je "Nepřestavujte si žirafu v růžových trenýrkách". Co se teď stalo? Najednou byla žirafa na světě i s těmi trenýrkami.
Mluvme a buďme pozitivní, věnujme se spíše tomu, co chceme a na co zaměřujeme své úsilí, než na to, co dělat nemáme. Ulehčíme tím práci našemu mozku (je to pro něj snazší) a navíc budeme působit příjemně a pozitivně, čímž k sobě přitáhneme i další podobně naladěné lidi.
Závěrem:
Slova začínající s NE patří také mezi "blokátory" komunikace. Pokud chceme dostat pozitivní odpověď (nebo s co největší pravděpodobností pozitivní), tak redukujme i další "negativně působící slova" jako je "problém, potíž, nemoc, konflikt, strašně, hrozně" atd. Určitě Vás napadnou i další.
Moje doporučení:
Pokud pracujete v obchodní oblasti, je důležité si uvědomit, jak s klientem mluvíte. Naučte se nahrazovat podobná slovní spojení jinými formulacemi. Způsobem, jakým se vyjadřujete a můžete ovlivnit i úspěšnost jednání s klientem.
V osobním životě budete lépe mít pozitivní vliv na své okolí. Zkuste si přečíst další články na podobné téma. Podělte se o svoji zkušenost a napište mi. Uvědomujete si, že občas používáte nevhodné nebo protichůdné slovní spojení? Obraťte se na nějakou kamarádku či partnera, aby Vás upozornil, pokud nějaké takové slovo, které máte více v oblibě, použijete. Navštivte kurz komunikace nebo si přečtěte knihu "Zázrak pozitivního myšlení", Robert Anthony.
Hezký podzimní den,
Zdenka
Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej a doporučte jej tak ostatním – děkuji.
Nikdo z nás nemá rád konflikty. Bohužel jsou součástí našeho života. Pojďme se na konflikty podívat trochu jinak.
Chci se věnovat takovým těm běžným. Uvedu příklad z jednoho koučování. Cílem bylo zlepšení komunikace s dcerou, říkejme Eliška. Bylo jí cca 9 let. Eliška přišla ze školy domů, hodila si věci do pokoje na zem a chtěla si hrát. Maminka zase chtěla, aby si nejdříve vypracovala úkoly. Pak by měla čas jít ven a věnovat se dalším aktivitám s kamarádkami. Pohled maminky Věrky a Elišky byl rozdílný. Maminka vše viděla z pohledu "nejdříve povinnosti a pak zábava", dcera zase: "Celý den jsem byla ve škole, soustředila se a teď mám konečně chvilku volna". Sdělovala své zážitky, začala si kreslit, chtěla odpočívat.
Jak jsem postupovala?
Zkusila jsem si s maminkou projít její roli jako maminky - co chce ona, co cítí a jak vidí celou situaci. Pak jsme zkusily situaci, kdy ona je v roli té Elišky, jak by se cítila a co by si tak myslela o své mamince a co by třeba chtěla dělat hned po škole. Když jsme se ve finále podívaly na situaci s odstupem jako na představení v divadle o životě v jedné rodině, tak maminka najednou začala situaci chápat a nalézala řešení, jak by to jinak mohlo u nich fungovat, aby obě mohly být šťastné a spokojené. Sama zjistila, jaké má možnosti, a přesně věděla, jak situaci změnit.
Závěrem:
Co z toho vyplývá? Zkuste se na věci podívat i z té druhé strany - "obujte si boty toho druhého". Vyzkoušejte si roli dítěte. Prodáváte, tak roli klienta - Co on očekává? Máte konflikt s partnerem? Zkuste si tuto techniku. Jako prevence proti vzniku konfliktu dobře slouží i asertivita a znalost jejich technik.
Moje doporučení:
Pokud jsme přímo "v konfliktu", tak většinou pracují naše emoce a logické myšlení je "vypnuté". Snažme se svým komunikačním partnerům přiblížit a pochopit, o co jde jim. Pak se zamyslet, jak to lze sladit a jaké máme možnosti.
Využijte tuto techniku na obchodní vyjednávání či přípravu složitějšího jednání, vyzkoušejte si to i ve formě koučování. Je to zábavné, relativně rychlé a velmi efektivní. Lze to využít i před jednáním nebo pokud si s nerozumíte s někým v práci či týmu. Pomůže nám se na něj lépe připravit nebo mi napište, jak vy řešíte konfliktní situace.
Přeji slunečný den,
Zdenka
E- book: Kaizen - chci změnu
Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej a doporučte jej tak ostatním – děkuji.